6. třída na adaptačním kurzu v Jinolicích

Jak se stalo na „Trojce“ tradicí, opět naši šesťáci vyrazili na adaptační kurz. I letos jsme zamířili do Jinolic. Naši šesťáci nejsou žádná „béčka“, a tak jsme vyrazili do Jinolek pěšky. Cesta nebyla náročná a celkem veselá. Po příchodu do Jinolic následovalo rychlé ubytování a bližší seznámení s lektory K-klubu, kteří pro děti připravili dva dny naplněné aktivitami. Cílem kurzu bylo seznámení s novou třídní učitelkou a s novou paní asistentkou, posílení pozitivních vztahů ve třídách, spolupráce, komunikace.

Letos nám počasí výrazně přálo, venku jsme trávili celé dny, opět jsme mohli využít i rafty. Takto aktivita dle očekávání sklidila velký úspěch. Během dne děti vyzkoušely různé formy spolupráce, kreativitu.  Po večerech jsme ladili erb třídy, někteří měli štěstí se posilnit na noc čokoládou. Ve středu došlo k shrnutí a hodnocení kurzu. Na závěr ještě oblíbená aktivita „lejzry“ a pěší cesta domů.  Tato cesta byla obohacena setkáním s psím tulákem Ludvíkem. Děti se zachovaly velmi empaticky, zavolaly na telefonní číslo na známce psa a Ludvíka předaly majitelce.

Kurz, na který jsme získali grant Královehradeckého kraje z oblasti prevence sociálně patologických jevů, se opravdu povedl. Děti byly úžasné, lektoři inspirativní, třídní učitelka spokojená. Věříme, že pozitivně nastavené vztahy budou pokračovat i nadále. Na jaře půjdeme lektory do K-klubu ještě navštívit a zavzpomínat na mile prožité dva dny.

                                                                                   G. Paulusová, J. Grohová

Cesta z adaptačního kurzu

Cesta byla neobvykle zajímavá. Když jsme se vraceli z adapťáku přes Prachov, potkali jsme psa. Jmenoval se Ludvík. Jak jsme si tahle šli, zjistili jsme, že se nás Ludvík stále drží, dokonce až do Holína. Proto jsme zkusili zavolat na číslo, které se nacházelo na jeho obojku. Zvedla to paní, která už asi tušila, že se telefonát týká jejího psa: “Vy voláte kvůli mému psovi, co? Nechte ho tam, on se vrátí. Je to tulák. A kde jste? V Prachově?”. “Ne, my jsme v Holíně.”  “V Holíně? A kam jdete?” “Jdeme do Jičína. A tak my ho vezmeme ke 3. základní škole. Paní byla ráda, protože u naší školy bydlí její maminka. Ta si poté Ludvíka vyzvedla a vše dobře dopadlo.

                        Terka Mikulová

Fotky