Trojka v příjemné společnosti

  Naše škola vloni navázala vztah s Domovem pro seniory. Nejprve tehdejší žáci deváté třídy absolvovali exkurzi, poté přišlo několik seniorů zhlédnout hudební představení loňské 8.A. Spolupráce byla oboustranně příjemná, proto nebyl důvod v této situaci nepokračovat. Zaměstnanci Domova pravidelně pořádají mimořádné akce pro své klienty, mezi které patří i grilování, a naše děti měly tu čest se takovéto akce zúčastnit. Polovina 9.B dělala tedy společnost jedno čtvrteční dopoledne seniorům při tomto grilování. Počáteční ostych dětí byl brzy překonán a došlo k velmi příjemnému navázání kontaktu, který určitě obohatil obě strany. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, viděla jsem rozesmáté jak mladé, tak i starší tváře. Děti odcházely plné pozitivních dojmů z velmi milého setkání. Příjemným překvapením a ukončením úžasně stráveného dopoledne pro mě byl fakt, že si děti samy zjišťovaly informace, jak se stát dobrovolníky v Domově. A já vím, že to není tak ztracená generace, ale že jsou to mladí lidé, kteří umí být velmi empatičtí.

  Kačka Procházková: Během návštěvy jsme pociťovali velmi smíšené pocity. Docházelo nám, že tito lidé tam žijí bez rodiny a většina z nich má zdravotní problémy. Ale na druhou stranu mnohým z nich Domov velmi pomáhá a rodina je pravidelně navštěvuje. Bylo příjemné poslouchat, co všechno v životě prožili. Určitě se do Domova vrátíme.

  Nela Horáčková: Měla jsem hrozně zvláštní pocit, bála jsem se a zároveň těšila. Povídat i s těmi lidmi bylo velmi příjemné a zároveň smutné. Já bych se tam určitě chtěla někdy vrátit.

  Natálie Hýčová: Mně se návštěva líbila moc a myslím, se i lidem v Domově se to líbilo. Bylo zajímavé je poslouchat a vidět, jak jsou vděční za to, že si s někým můžou povídat. Určitě bych se tam ještě chtěla podívat.

  Adam Kaštovský: Návštěva v Domově se mi moc líbila. Důchodci nás poučovali příklady z jejich života, např. z chyb, které dělali a kterých litují. Sedl jsem si k jedné babičce, která byla stejně šťastná jako já. Dozvěděl jsem se, že si jí rodina váží a do Domova ji dává jen tehdy, když jedou na delší výlet. Po 20 minutách k nám přišla další důchodkyně, která byla ještě více šťastná, že nás vidí, dozvěděli jsme se, že má poruchu paměti. Je pravda, že ostatní byli smutní nebo smíření s tím, že už je v životě nic nečeká. U grilu stál sám pan ředitel, děkujeme, že jsme mohli ochutnat. Většina babiček i dědečků říkala, že se jim v Domově moc líbí, že se o ně velice dobře starají. Návštěvu Domova bych zhodnotil velmi kladně.